Karate je velmi starý sport. Již v 6. století chtěl v Číně
udržet budhistický mnich své žáky ve školách shaolinu v dobré
tělesné kondici a začal je učit bojovému umění, které sám znal z
Indie. Cvičení bylo úspěšné a rozšířilo se i do Japonska. Tam v 17.
století po okupaci Okinawy císař zakázal lidem nosit zbraně a v
důsledku toho začal masívní rozvoj „rodinných“ škol bojového umění,
v nichž se učilo karate (kara = prázdný, te = ruka). Ukázalo se, že
cvičení je velmi prospěšné a žáci jsou ve výborné tělesné kondici.
Ve 20. století japonský císař rozhodl o zařazení karate jako
povinného předmětu do školních osnov. Na přelomu 19. a 20. století
se karate rozdělilo do čtyř stylů – shotokan, goju-ryu, wado-ryu a
shito-ryu.
Na závodech v jednotlivých stylech se soutěží na kata a kumite.
Kata – boj jednotlivce proti imaginárnímu nepříteli je vlastně
souborné cvičení kopů, krytů, úderů v přesně dané formě a
souvislostech. Forma je daná po staletí – nesmí se nic měnit ani
přidávat. Hodnotí se provedení po stránce rychlosti, dynamiky,
tvrdosti. V kumite proti sobě nastupují dva soupeři. I když je
vzájemný dotek zakázaný, jsou vybaveni chrániči, protože i nechtěný
kontakt by mohl způsobit soupeři vážné zranění.
Podrobnější informace o historii karate zde.