Ve dnech 24. – 26. září 2004 proběhlo na Slávii v Kroměříži
dlouho dopředu plánované soustředění. Původní nápad sice byl,
abychom jej uspořádali na Kudlovské dolině, ale jakmile jsme
zjistili, že tam není tělocvična, tento návrh padl. Ne že bychom
nemohli cvičit venku, ale v dešti by to opravdu nebylo příliš
vhodné. A tak jsme se dohodli, že akce proběhne „doma“, ale pod
podmínkou, že i kroměřížáci budou spát v tělocvičně.
Soustředění začalo zkouškami technické vyspělosti (viz předchozí
článek). Tím ovšem první den překvapivě neskončil. Nejenže někteří
oslavovali nějakou tou flaškou, ale také ostatním se nechtělo spát.
Martin sice jako nejstarší zavelel, že ve 23:00 se v tělocvičně
musí zhasnout, ale ukázalo se, že zhasnout zdaleka neznamená to
samé co spát. Někteří byli sice už tak unavení, že i přes různé
aktivity ostatních se jim podařilo usnout, ale většina byla čilá až
pozdě do noci. Pro ně přišla druhá večerka v 3:45. To už museli jít
spát povinně všichni.
Ráno kupodivu nebyly se vstáváním takové problémy, jak by se po
probdělé půlce noci mohlo zdát. Trénink začínal v 9:00. Laďa Havel
byl plný energie a dal nám docela hodně zabrat. Pak ale přišla 11.
hodina a s ní konec tréninku a polední pauza.
Po nezbytné sprše jsme se vydali do Avionu na oběd. Po obědě jsme
šli ještě na zámeckou věž. Tady jsme se krásně odreagovali a
zjistili, že to soustředění je vlastně fajn. Jenom se každý z nás
trochu děsil dalšího tréninku, protože už teď nás bolelo celé
tělo.
Odpoledne se naše obavy vyplnily. Trénink trval opět dvě hodiny a
byl fyzicky opět velmi náročný. Po něm byly naštěstí celé tři
hodiny volna, takže jsme si mohli aspoň trochu odpočinout. Někteří
si s sebou vzali i učení, ale na to tady opravdu nebyl čas. Zato
jsme si našli novou zábavu: badminton. Pak se to sice trošku
zvrhlo, ale to nebylo zase tak důležité, takže to bylo vcelku
jedno. Celé soustředění bohužel poznamenala i jedna smutná událost:
v sobotu odpoledne se v zápase zranil Kuba Záboj, takže musel odjet
domů.
Večerní trénink, který vedl Martin Skřenek, byl zaměřený na
sebeobranu, páky apod. To bylo vítané uvolnění. Možná díky tomu se
nenaplnil předpoklad, že všichni půjdou brzo spát. I přesto se ale
šlo spát dříve: už v 1 hodinu v noci.
Ráno jsme byli většinou rádi, že vůbec můžeme chodit. Probrali jsme
se až na dalším tréninku. Ten byl taky dvouhodinový, ale vydrželi
jsme to. Pak následoval nezbytný oběd. Po něm jsme zjistili, že
místo původních dvaceti se nás na poslední trénink sešlo už jen
devět. Laďa viděl, že už na tom fyzicky nejsme nejlíp, a tak
trénink zkrátil na 1 hodinu. Poprvé na soustředění jsme trénovali
katy. Tento poslední trénink (a tím i celé soustředění) skončil v
15:00. Laďa poděkoval zbylým karatistům za účast a potěšil nás
zprávou, že v úterý trénink si budeme moct odpočinout, protože
trénink nebude.
Toto soustředění bylo v historii našeho oddílu první, ale doufám,
že určitě ne poslední. I když příště asi půjdeme domů už v sobotu
večer, protože ta neděle byla už opravdu hodně náročná.